Nástup na "palebky" VÚ 5100 – Kroměříž (1984)

[Charlie84Účastník]

Tak to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.
V Jaroměři na PŠ-ce nás strašili, že až přijdeme na bojováky, tak si pěkně užijeme všeho toho, co k pořádné vojně patří.
já tomu moc nevěčila, přeci jen, půlrok za sebou, pecka na výložkách….., jakou mi kdo může udělat pakárnu.
Toho dne bylo krásné počasí,10.září 1984, a já společně s Vincou Branžovským, Karlem Buchtele a pár dalšími spolubojovníky se vydali na cestu do Kroměříže. Doprovod nám dělal jeden „špagi“ z naší čety. Cesta proběhla v poklidu, i to pivečko jsme si mohli dát – s mírou, a v Pardubicích už byla docela nálada, takže nám čekání na rychlík docela rychle uběhlo. Ve vlaku jsem se usadila k oknu a pozorovala ubíhající krajinu. A vzpomněla si na ty strašidelné zvěsti, co nás mají potkat. Ale stále nevěřila.
Do Kromce jsme dorazili už skoro večer. Na nádraží nás čekal nějaký podporučík – mladý kluk s andělskejma kudrnatejma vlasama. Takový frajírek to byl – a po čase jsem se dozvěděla, že to je také špagát. šlo se mlčky,po lávce přes řeku Moravu, kolem pošty, mezi paneláky, obloukem okolo hospody Slovan – žádný pivec už nebyl, až jsme došli na křižovatku a jí si všimla, už ve večerním šeru přes kamenný plot lucerniček na místním hřbitově. To dodávalo celé této story pochmurnou atmosféru, neboť naše, dnes již zbořená kasárna maršála Rybalka se nacházela práve naproti němu. Prošli jsme vchodem a složili bagáž u deveťárny. A pak to začalo. Z oken začali vykukovat mazáci a řvát na nás „počkejte vy zmrdi, za chvilku jste nahoře.“ Po pravdě, opravdu hezké přivítání. vůbec se mi tomu nechtělo věřit, že tam někam mám jít. Deveťák, takový brejlatý hubený poručík se otočil k oknům, vytáhl pistoli a začal na ně mři a nadávat. Tak tady to bude opravdu „hustý“, sebrala jsem bágl a za chvilku už šlapala po schodech do třetího patra. U stolku dozorčího jsem byla přivítaná tím, že mě jeden maďar, takovej čert s knírem nastavil nohu a já se natáhla jak dlouhá tak široká. A další nějakej východňár si mě pozastavil,a ptal se. „Odkial jsi“? Nu tak jsem po pravdě odpověděla, „Kousek od Prahy“, nechtěla jsem hned provokovat. „A ako dlho je to od těby do Prahy“? „Tak půl kilometru“, řekla jsem také po pravdě a dostala takovej kopanec do prdele, že kdybych měla kontaktní čočky, tak mi z toho zcela určitě couvnou dioptrie. “ Ty pražák, Ty zmrd vyjebaný, počkáj, počkaj, já Ti namooootááám Smooouuukkače“ ( já Ti nahrají Smokie – chtěl to říci s prodlouženým podle něho pražským dialektem). Tuna, pobehaj, pobehaj Ty zmrd, mukel mongol, šved zapíčený……..! Tak to bylo moje přivítání v Kromci. Tady své vyprávění zarazím. Napište mi, zdali jste měli při převelení, nebo při nástupu na vojnu také nějaký pikantní zážitek. Dejte to pod toto téma. Ahojjjj Jarka

Reagovat můžete také na VOJENSKÉ ARÉNĚ zde: http://raketaci.wbs.cz/Arena–diskuze.html?radek=507&tlacitko=detail&list=0

[SatrapoÚčastník]

Co to je? Od kdy holky rukovali na vojnu?
…..to je nějakej pokus o povídku nebo co?

[alsataÚčastník]

Tak to je asi trochu přitažené za vlasy. Hulváti byli i mezi vojáky, ale že by se takto projevovali veřejně i před nadřízenými, tak to nevím. Hodně to ukazuje o kulturní úrovni těch, řekl bych hovad. A hodně to taky ukazuje na úroveň velitelského sboru. Pokud trpí takové jednání u vojáků, tak musím říct, že to byla úplně stejná hovada.

[Autor]

Příspěvky